Příběh obce Sulice – SNK Rozumný rozvoj

„Od středověké vesnice po moderní obec.“

Historie Sulic sahá hluboko do středověku. První písemná zmínka pochází z roku 1282, kdy jsou Sulice uváděny pod názvem Sulicz. Tehdy byly předmětem směny mezi vilémovským klášterem a pražským biskupem Tobiášem. Život v Sulicích na konci 13. století byl nesmírně drsný, chudý a plný strachu. Historie obce v této době byla přímo ovlivněna celostátní katastrofou, které se v českých dějinách říká „Zlé roky po smrti Přemysla Otakara II.“ Celé střední Čechy pustošil hlad, nemoci a loupeživí vojáci.

Obyvatelé byli poddaní rolníci. Živili se pěstováním žita, ovsa a pšenice. Pole se orala dřevěným rádlem s železnou radlicí. Práce byla fyzicky vyčerpávající. Lidé chovali skot, ovce a prasata, ale zvířata byla tehdy mnohem menší než dnes. Okolní hluboké lesy poskytovaly palivové dříví, lesní plody a pastvu pro vepře. Sulice tehdy netvořily žádné kamenné domy. Šlo jen o malý shluk polozemnic a dřevěných chalup.

Již ve 13. a 14. století se v pramenech objevují také lidé používající přízvisko „ze Sulic“, což dokládá význam zdejšího sídla.

Ve 14. století vznikla v Sulicích tvrz, která byla spolu s poplužním dvorem centrem místního statku. Roku 1386 je tvrz výslovně uvedena při prodeji části sulického majetku. Sulice tehdy drželi drobní šlechtici a jejich majetkové poměry se v průběhu dalších desetiletí často měnily. Obyvatelé Sulic se objevují v pramenech také v období husitských válek. Na návrší Na Křížkách, dnes známém také jako Mandava, nedaleko Sulic se na podzim roku 1419 odehrála událost, která se zapsala do českých dějin. Po celé zemi tehdy sílilo husitské hnutí a na poutní shromáždění přicházely zástupy lidí z různých částí Čech. Dne 30. září 1419 se zde setkali poutníci z Prahy a okolí se skupinami přicházejícími z Plzeňska a jižních Čech. Mezi jejich vůdčí osobnosti patřili pražský kazatel Jan Želivský a především plzeňský kazatel Václav Koranda starší. Shromáždění mělo ještě charakter náboženské pouti a jeho účastníci nebyli ozbrojeni. Právě zde však došlo k významnému posunu. Václav Koranda vyzval přítomné, aby se na další podobná shromáždění již vraceli ozbrojeni meči. Setkání Na Křížkách se proto stalo symbolickým předělem – posledním velkým neozbrojeným shromážděním lidu před vypuknutím husitských bouří. Alfons Mucha ztvárnil toto setkání na svém obraze „Schůzka na Křížkách“ z cyklu Slovanská epopej.

V 15. a 16. století se Sulice postupně dostávaly do majetku významnějších vlastníků. Roku 1490 byly Sulice se dvorem a dalšími majetky spojeny s Kamenicí a dostaly se do vlastnictví Nového Města pražského. Roku 1576 ves koupil Čeněk Mičan z Klinštejna a připojil ji ke kamenickému statku. Po třicetileté válce se zachoval důležitý obraz tehdejšího života v obci v podobě berní ruly z roku 1654, která zachycuje jednotlivé poddanské grunty. Od roku 1696 byly Sulice spojeny s dobřejovickým panstvím. Tvrz postupně ztratila svůj význam a od konce 17. století již nebyla využívána a začala chátrat.

Zásadní změnu přineslo 19. století, kdy zaniklo poddanství a začala vznikat moderní obecní správa. Sulice byly postupně začleněny do nového okresního uspořádání a jejich život se stále více spojoval s okolními obcemi a Prahou. Ve 20. století se Sulice z tradiční zemědělské vesnice postupně proměňovaly v obec v pražském zázemí. Přibývala výstavba, obyvatelstvo a dopravní spojení. K historickému jádru Sulic se postupně připojily také Nechánice, Želivec a Hlubočinka, které dnes tvoří společnou obec Sulice.

Dnešní Sulice jsou moderní obcí ve Středočeském kraji, okrese Praha-východ, přibližně 23 kilometrů jihovýchodně od centra Prahy. Díky blízkosti Prahy a dobré dostupnosti se v posledních desetiletích výrazně rozvíjí především obytná zástavba. Obec dnes tvoří čtyři části – Sulice, Hlubočinka, Nechánice a Želivec – a žijí zde téměř tři tisíce obyvatel.

Sulice tak za více než 740 let doložené historie prošly pozoruhodnou proměnou: od středověké vesnice s tvrzí a drobnou šlechtou přes zemědělskou obec až po současnou moderní obec v těsném zázemí Prahy. Přesto si dodnes zachovávají historickou stopu svého středověkého původu a jméno, které se v písemných pramenech objevuje již od roku 1282.